Duha není v naší zeměpisné oblasti nic neobvyklého. Na pohled příjemný jev, který nejčastěji pozorujeme v letních měsících během slabších dešťů. Za touto oku lahodící podívanou stojí poměrně jednoduchý princip, který si vysvětlíme níže v tomto článku. Znáte všechny barvy duhy a víte, čím jsou dané? Pojďme si to společně ověřit.
Co je vlastně duha?
Duha je fotometeor – laicky řečeno optický jev. Projevující se jako skupina souběžných barevných pruhů, nejčastěji ve tvaru oblouků, které vznikají tím, že se láme a odráží sluneční světlo na vodních kapkách v atmosféře. Stejný jev může nastat i se světlem měsíčním. Jeho výskyt je ovšem podstatně víc vzácný ale zato působivější. Taková duha se totiž většinou projeví jako kruh kolem nočního měsíce. Nicméně i tento jev je možné pozorovat na našem území.
Barvy Duhy: Kolik a jaké to jsou?
Pokud je vaše odpověď sedm, potom máte pravdu. Ovšem jasných sedm barev nelze vždy pozorovat pouhým okem. A které to jsou? Červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová a fialová. A proč právě tyto? Na tuto otázku najdeme odpověď ve fyzice. Jedná se totiž o základní barvy barevného spektra. Právě na tyto barvy se totiž rozkládá sluneční světlo, pomocí kapek vody jak jsme si již vysvětlili výše.
Proč je uvnitř duhy obloha světlejší?
Povšimněme si rozdílu mezi oblohou uvnitř a vně duhového oblouku. Studujeme-li ohyb slunečního světla na kapkách, zaznamenáme, že mnoho paprsků vystupuje pod úhly menšími, než je duhový paprsek, ale v podstatě žádné, pod úhlem větším, než tento paprsek. Hodně světla je tedy uvnitř duhy, ale málo mimo ni. Protože toto světlo je směsí všech barev duhy, je bílé.
Duha a několik zajímavostí
- Nejstarší dochované poznatky o duze se datují již 350 let před naším letopočtem. Za těmito poznatky stojí Aristoteles.
- Největší zásluhu na vysvětlení duhy má v 17. století český fyzik a lékař Jan Marcus Marci. Tedy skoro 2000 let po Aristotelovi.
- Pokud je pozorovatel duhy např. v balónu nebo letadle, může někdy spatřit duhu i jako celý uzavřený kruh.
- Při brzkém svítání či pozdním západu slunce lze pozorovat takzvanou „červenou duhu“.
- V norské mytologii je vnímána jako most mezi nebem a zemí.
- Židovsko-křesťanské tradice ji často považovali za smlouvu mezi lidmi a bohem, že už nemůže povodní zničit svět.
