Etiketa. Zdroj: Pixabay.com
Etiketa. Zdroj: Pixabay.com

Ačkoli společenská pravidla nekotví v ústavě, některá z nich bezpochyby definují zdvořilost. Přesto je můžete porušit a nic se vám nestane, protože nijak nepřekračujete zákon. Co má člověk na sobě při pohovoru nebo na večírku, pokud to nejsou zrovna roztrhané a špinavé tepláky nebo pyžamo, je opravdu de facto věc toho daného jedince, ovšem pokud chcete být reprezentativní, musíte se podle toho obléct. Co vše nám diktuje etiketa?

Proč se řídit podle etikety?

Některé profese vyžadují, aby se ten, kdo je vykonává, naučil pravidla společenského chování. Ta lidé znají buď ze školy, nebo si musejí tyto návyky dodatečně osvojit. Pokud s nimi nesouhlasíte, nemůžete práce, kde se od vás jejich dodržování očekává, vykonávat. Mezi profese, při nichž se vyžaduje společenské chování, patří číšníci a servírky.

Etiketa je souhrn zákonem nepostižitelných pravidel slušného chování. V každé kultuře se může lišit. Co je neslušné v naší zemi, může být normální v zemi jiné. V Japonsku si hostitel cení toho, když si návštěva po jídle říhne – je to důkaz, že jídlo dotyčnému chutnalo.

Jak se obléct na pohovor?

Pokud se hlásíte na nějakou vyšší pozici, personalisté váš šatník velmi řeší; pracujete-li však jako řadový zaměstnanec, nikdo se nepozastaví nad tím, že při výkonu svého povolání nevypadáte jako TOP manažeři. Na pohovor však máte přijít slušně oblečení tak jako tak, ať chcete pracovat na kterékoli pozici. Špinavé roztrhané tepláky zkrátka při pracovním pohovoru náboráře ještě nikdy neoslnily.

Obléci se „slušně“ je žádoucí. První dojem zkrátka dělá to, jak vypadáte, i vaše chování a celkové vystupování. Použijte také vhodný parfém, protože když přijdete na personální oddělení zpocení, dobrý dojem to neudělá.

Mějte také přiměřený účes a doplňky. Chcete-li pracovat jako dozorce ve věznici, nesmíte se nechat natetovat, dát si do těla piercing a další ozdoby. Jste-li žena, nepřehánějte to se šminkami, ať tam nepřijdete jako lehká žena. Muži by zase měli mít vhodně upravené vousy.

Etiketa. Zdroj: Pixabay.com
Etiketa. Zdroj: Pixabay.com

Kdo nabízí tykání?

Asi všichni lidé tuší, že tykání nabízí nadřízený podřízenému, žena muži a starší mladšímu. Pokud si s někým tykat chcete a víte, že je v pohodě, můžete se ho zeptat, zda by mu nevadilo tykání. Asi nebude úplně vhodné otázat se takto generálního ředitele firmy, ale pokud vás lidé v práci berou (kolegové a tak podobně), z logiky situace sami dokážete vydedukovat, jak asi dotyčný zareaguje a zda váš požadavek přijme.

Abyste nedostali vytýkací dopis, musíte se zkrátka chovat způsobně. Zeptat se ze společenského hlediska výše postavené osoby, zda jí můžete tykat, není zrovna podle norem etikety, ale přehánět to s korektností je někdy zbytečné.

Pokud jde o tykání s kolegy, tam je to o tom, jak se s nimi dohodnete. Pokud jsou významně starší než vy, neměli byste jim automaticky tykat. Padnete-li si do noty a obě strany se shodnou na tykání, není problém. Může se však stát, že se z kolegy vyklube mizera a když si budete tykat, více si k sobě dovolíte. Tohle si posuďte ve svém nitru a neukvapujte se.

A když už jsme u toho tykání, jak byste své kolegy oslovili, když si vykáte? Můžete si říkat křestním jménem, ale zachovávat zdvořilé vykání, nebo oslovovat titulem či funkcí. Rozšířené je také začít větu: „Pane/paní/slečno“, za to můžete přidat příjmení (nebo křestní jméno), znáte-li je.

Etiketa v restauraci

Určitě vypadá špatně, vejde-li muž jako první do stravovací provozovny. Žena má zkrátka ve všem přednost. Nicméně zároveň je to něžné pohlaví, které muž musí ochraňovat. To se projevuje ze společenského hlediska tím, že kráčí-li pár ze schodů, pán by měl jít před paní, aby ji případně chytil, kdyby upadla.

Dále vypadá v restauracích neurvale, pokud muž nechá ženu zaplatit útratu. Také není dobré se na veřejnosti hádat, sprostě nadávat a mít oplzlé narážky. Nesluší se ani, aby muž v přítomnosti své manželky pokukoval po jiných ženách a komentoval to slovy, jak jsou krásné a přitažlivé.

Starý známý problém, který lidé neustále řeší, pokud mají oběd či večeře více chodů, je, že nevědí, jaký příbor ze všech těch na stole vyskládaných si vybrat. Představte si tu situaci: Před vámi za chvíli bude ležet talíř s jídlem, po jehož obou stranách leží už teď všelijaké druhy nožů, lžic a vidliček, ba i skleniček. Co si proboha z toho máte vzít, abyste nevypadali hloupě? Je to povrchní, ale pokud opravdu nevíte, existuje lehká rada. Odpověď je zcela jednoduchá: berte vždy nejkrajnější příbory.

Kniha Stolničení, která opět vychází letos a používají ji učňové oboru kuchař-číšník, obsahuje pravidla slušného chování i dohotovování pokrmů u stolu hosta. Je poučná pro všechny, kteří chtějí vědět, jak se mají v restauraci chovat.

Blázni do etikety versus zdravý selský rozum

I přesto, že v některých situacích je jednání podle zásad společenského chování nutné, neměli bychom tato pravidla přeceňovat. To, jak vypadáte, přece vůbec nevypovídá o tom, jaké máte srdce. Měli byste nicméně dbát, abyste byli čistí a nepřipomínali hadr na nádobí.

Pravidla společenského chování si lidé vymýšleli v průběhu let a často se měnila. V některých ohledech je to tak vyhrocené, že se řeší i barva ponožek. Ty by sice měly být stejnobarevné (ne jedna černá a druhá bílá), ale jinak je volbou každého z nás, jaké oblečení nosíme.

Ne vždy se však sluší být v tomto tak volnomyšlenkářský a benevolentní. Jak vypadáme, je vskutku naše věc, ale jak se chováme, to už ovlivňuje i naše okolí. Musíme zkrátka zachovávat zdvořilost. Samozřejmostí proto zůstává oblíbené a platné pořekadlo:

Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.

Co se týká způsobu komunikace, ačkoli nikdo nemá patent na to, aby se povyšoval nad ostatní (jinými slovy jsme si všichni rovni), na druhou stranu, pokud budete tykat šéfovi, asi si dobrou vizitku neuděláte a můžete skončit na úřadu práce. Ve škole také kantory a ředitele nebude zdravit „Ahoj“, protože se to prostě nehodí a takovéto jednání se právem pokládá za vrcholně neslušné. Se zdvořilostí se pojí úcta, je to její projev.

Každý člověk se samostatným uvažováním musí umět rozhodnout, co je a co není v rozporu s dobrými mravy. Kromě toho, že vás ze školy za špatné chování mohou vyhodit, nevrhají takovéto problémy na vaši osobu dobré světlo.

Etiketa – co můžete udělat pro její zlepšení?

Naučit se small talks a empatii a osvojit si asertivní chování. Uvědomit si, že jste-li muž, opravdu lépe vypadá, když do místnosti pustíte nejprve ženu a dveře jí podržíte. (Souvisí to totiž i s prožíváním té paní. Pokud jí nedáte najevo úctu, může se cítit přehlížena.) Nastudovat si, co je vážně dobré si vzít na pracovní pohovor. A nejít do divadla v pyžamu nebo roztrhaných šortkách. 🙂 Krátce chovat se vybraně, ale nepřehánět to. No a za ředitelem školy či firmy nejít s požadavkem, že jim chcete tykat. 🙂

Co se týká žen a mužů v práci, jste-li stoupenkyně něžného pohlaví a netoužíte po tom, aby se o vás někdo z kolegů ucházel, nedovolte jim, aby vám tykali. Vykáním si udržujete odstup nutný pro zachování dostatečné vážnosti, aby si k vám nikdo nic nedovoloval.

Jak se chovat v konfliktních situacích?

Nenechte si lidově řečeno kálet na hlavu. Kolegové si na vás zkrátka nesmějí vyskakovat a ponižovat vaši osobnost. Stane-li se to, dejte okamžitě najevo, že toto nehodláte akceptovat. Pokud to není někdo nad vámi, máte právo na rovnost. Mohli byste sice na jejich hysterické záchvaty neodpovídat, ale tím by získali pocit, že si k vám mohou dovolit vše, protože vás zařadili mezi odpad, který si nechá vše líbit.

Etiketa i pravidla slušnosti jasně žádají, že máte odpovědět taktně, ale pokud se druhá strana neumírní, vyčiňte jí důrazněji. Ukažte, že nejste zvědaví na takovéto chování a nestrpíte, aby vás někdo na stejné pracovní pozici ovládal. A že nejste žádný blbec.

Pokud vás třeba vaši nadřízení soustavně ponižují, dejte v klidu výpověď. Zasloužíte si mít kolem sebe normální lidi a třeba díky odchodu ze zaměstnání získáte lepší práci.

Etiketa. Zdroj: Pixabay.com
Etiketa. Zdroj: Pixabay.com

Existuje také netiketa – etiketa na internetu

Když lidé přispívají do diskuzí na sociálních sítích, často se nesouvisle hádají, nadávají si a przní rodný jazyk. Proto vznikla netiketa – pravidla slušného chování na internetu. Nekomunikujte online ošklivě jen proto, že nevidíte na druhý konec obrazovky na toho, komu své názory píšete.

Jak se chovat na internetu

Komunikujeme-li na internetu, alfou a omegou je styl naší interakce. Na Faceboooku mezi cizími lidmi budete vystupovat podle toho, zda chcete reprezentovat svou firmu/značku (v tom případě je nutné vykat a klást důraz na dobrou reputaci – například když odpovídáte jako marketér na nějaký dotaz od klienta). V tomto případě jde o nutnost zachovat formální způsob komunikace.

Něco jiného je, pokud si chcete jen tak nezávazně o něčem „popovídat“, třeba v rámci svého koníčku vznesete určitý dotaz do nějaké facebookové skupiny. Záleží, jak se člověk bere. Pamatujte, že vykáním nikdy nemůžete nic zkazit, ale tykání neznámým lidem je v mnoha případech známkou nezdvořilosti.

Odpovídáme-li na něčí e–mail nebo sami od sebe nějakou takovou zprávu píšeme, je vhodné se zamyslet, kdo bude příjemcem. Podle toho zachováváme buď svou vážnost (škola, práce, instituce), a budeme proto volit styl formálnější, kde je vhodné použít určité fráze, jež jsou víceméně klišé, anebo použijeme volnější způsob interpretace svých myšlenek (přátelé, kamarádi, rodina), a nemusíme se tedy tolik hlídat.

Tip: Pokud nevíte, jakým způsobem se rozloučit v e–mailu, podívejte se na článek Jak profesionálně zakončit mail.

Etiketa pana Špačka – video

Jaké vtipné situace mohou nastat při společenských událostech, o tom mluví pan Ladislav Špaček ve svých četných videích. Jsou krátká, poučná a humorná. Podívejte se na jedno z nich.

Pan Špaček je uznávaná osobnost. Má mnoho fanoušků a leckdo se s ním viděl naživo. Jestliže nechcete zdlouhavě čtením studovat, jak se máte chovat, aby to vyhovovalo společenským normám, zkoukněte jeho další videa. Pan Špaček je špička a každý ho má rád.

Co když tápete?

Pokud si nejste jistí, jak se máte chovat, zeptejte se někoho ve svém okolí nebo na internetu. To můžete učinit i anonymně, například na Zpovědnici. Vhodným ukazatelem, zda jdete dobře, či špatně, je bez debat i vaše svědomí. To vám vždy nejlépe řekne, zda jste se zachovali správně, nebo nepěkně.

Přečtěte si také naše články o chronické únavě a způsobech zjištění nadmořské výšky.

Co říkáte na tento článek?

Pobavilo
0
Užitečné
0
Super
0
Nic moc
0
Trapas
0
Petra Sýkorová
Jsem redaktorkou skautského časopisu Roverský kmen. Ve volném čase píši básně, povídky a knihu. Také ráda čtu a chodím do přírody. Vystudovala jsem maturitní obor podnikání.

    Mohlo by se vám také líbit

    Více:Návod