Hyperventilace, panický záchvat, náhlé stavy úzkosti. Nazvěte to, jak chcete. Jádrem pudla je, že tento stav dokáže luxusně vyděsit. Kor když jej zažijete poprvé na vlastní kůži nebo se ho stanete svědkem. A pokud s ním již máte zkušenosti, dokáže to pěkně otrávit den, oslabit vaši psychickou rovnováhu a v některých případech i vaše vztahy s okolím. Dobrou zprávou je, že když „poznáte svého nepřítele“, můžete dosáhnout vítěztví nebo alespoň kompromisu.
Příznaky hyperventilace
Každého z nás občas ovládnou emoce proti naši vůli. Jsme nervózní a nejsme schopni si vybavit odpověď na otázku během zkoušky. Na prvním rande se potíme jako to pověstné prase před porážkou. Naším cílem je udělat dobrý dojem a upocené ruce a „koláče“ v podpaží mezi ně rozhodně nepatří. Ať se dostaneme do jakékoliv situace, která má za následek rozrušení (pozitivní či negativní), začneme rychleji dýchat a zvýší se nám tep. To je normální a přirozené. Co když ale začínáte zoufale lapat po dechu, motá se vám hlava a nejste schopni ovládat své tělo? S největší pravděpodobností zažíváte panický záchvat. A pokud jste o něm nikdy v životě neslyšeli, o to horší může být jeho průběh.
I po mnoha letech od svého prvního silného záchvatu nedokážu zapomenout na to, co jsem prožívala. Ten strach a pocit bezmoci.
Má zkušenost s hyperventilací, panickým záchvatem
Bylo jaro a já seděla na hodině angličtiny. Necítila jsem se dobře. Nesoustředila jsem se na výuku, protože mi hlavou lítala spousta jiných (v té době důležitějších) myšlenek. Ale necítila jsem se ve stresu nebo pod silným nátlakem. Mám totiž tendence tyto věci ignorovat. K tomu se dostaneme později. Problém nastal, když mě vyučující vyzvala k přečtení a překladu textu z učebnice. Nebyla jsem schopná se soustředit. Náhle jsem měla v hlavě prázdno. Dívala jsem se na ta souvětí, ale nedokázala je prezentovat, ačkoliv se jednalo o jednoduchou pasáž, kterou bych za normálních okolností přečetla jedním okem a druhým kontrolovala mobil.
Čím více jsem se snažila soustředit, tím méně mi text dával smysl a mě zachvátil pocit paniky. Proč nejsem schopná přečíst a přeložit něco, co bych zvládla i kdyby mě probudili ve čtyři ráno?! Prkotina, že? Taky jsem si říkala, zatímco jsem se slzami v očích, třesoucím se hlasem a ztuhlým jazykem vykoktala cizí větu. Překladu jsem nebyla schopna. Vyučující to nebrala v potaz. Museli zasáhnout spolužáci. A jelikož jsem si v té době velmi zakládala na svých znalostech angličtiny, cítila jsem se hrozně.
Posuňme se zhruba o půl hodiny později: obědová přestávka končí, spolužáci odcházejí na další vyučovací hodinu v jiné části budovy. Já – sedím zalitá potem na židli, zoufale lapám po dechu, bolí mě hrudník, celé tělo a především ruce mám v ohromné křeči. Nejsem schopná se postavit. Prsty na rukou mám nepřirozeně ztuhlé a zkroucené. Slzy mi nekontrolovatelně stékají po tváři, tak jako pramínky potu z podpaží a na zádech. Cítím, že kromě potu se moje tělo snaží zbavit i moči a já se modlím, abych raději omdlela, než se počůrala.
Spolužáci odejdou. Neochotně. Někteří kvůli zvědavosti, jiní s reálnou obavou o moje zdraví. Pod bradou levé tváře cítím ruku třídního učitele, pravá tvář se opírá o jeho vypouklé bříško. Drží mi tak hlavu ve vzpřímené poloze než dorazí záchranka…
A tím má napínavá epizoda v podstatě končí. Neumřela jsem, jak vidno. Vlastně i ta přivolaná záchranná služba nebyla tak nutná. Prošla jsem si tím, co se odborně nazývá hyperventilace. Laicky řečeno: panický záchvat. Naprosto učebnicový příklad. Tím nechci tento stav zlehčovat. Každý jsme jiný. Někomu se podaří vrátit do normálu během desti minut, jiným to trvá dýl. Někteří mohou omdlít nebo mít i halucinace. Stěžejním projevem hyperventilace (z osobní zkušenosti tomu říkám panický záchvat) je zrychlené dýchání, mravenčení a křeče. Uklidňujíci i děsivou zprávou je, že může potkat každého.
Příčiny hyperventilace
Nejčastějším spouštěčem je stres. Naši předci jej jinak než my. V dnešní době málokdo cítí nervozitu ohledně toho, kde a kdy sežene něco k jídlu. Priority se změnily. A stres také. Hyperventilaci můžeme zažít, i když se počítáme mezi zdravé jedince. Stačí jedna psychicky náročná událost. Nebo tzv. den blbec, kdy se na nás sesype hodně věcí najednou. Trochu úsměvnou možností může být i situace „nemám co na sebe“. Priority..
Z vlastní zkušenosti si však dovolím upozornit na skrytý, nebo hůř potlačovaný, stres. Dlouhodobě jsem potlačovala své emoce a ignorovala psychické problémy. Odmítala jsem si připustit, že jsem neustále ve stresu. Pro inspiraci, jak se s ním vypořádat, si přečtěte například: 5 tipů: Jak se jednoduše a zdravě zbavit stresu.
Jak hyperventilaci překonat
Ať už se jedná o zdravého jedince nebo někoho s vážnou chorobou, neměli bychom všechny příznaky dušnosti apod. vykreslené výše brát na lehkou váhu. Pokud víte (nebo naopak nevíte), že dotyčná osoba/vy lapající po dechu a v křeči má jiné zdravotní problémy a symptomy se zhoršují či nezlepšují, kontaktujte záchrannou službu.
Co pomáhá, když se jedná o panický záchvat?
- Nepanikařte. Jistě, to se snadno řekne, když zrovna nemáte pocit, že se udusíte, omdlíte nebo pomočíte. Přesto se o to pokuste. Můj první záchvat byl horor. Dnes již vím, že neumřu. Ačkoliv mozek si „myslí“, že ano.
- Dýchejte. Fakt.. dýchejte. Nelapejte po dechu! I když to ze začátku půjde ztěžka, nadechněte se do břicha a pomalu vydechujte. Počítejte. Pokud nádech trvá tři vteřiny, zkuste vydechovat po dobu šesti vteřin. Správné dýchání je klíčem k zvládnutí nejen hyperventilace, ale i frustrace, vzteku a bolesti. Kvůli překotnému lapání po dechu se do těla dostává mnohem více kyslíku, než je běžné a tím jdou ruku v ruce další potíže spojené s atakou. Rozhodí se tím hladina vápníku v krvi a proto vám brní končetiny, máte těžký jazyk, křeče. Lidé, kteří umí správně dýchat mají během několik minut vyhráno.
- Pytlík. Když se nedaří srovnat dýchání do běžného režimu, vezměte si na pomoc papírový nebo igelitový (do toho však nezapomeňte udělat menší díru) pytlík a výdech i nádech provádějte do něj. Tím, že se zpětně nadechnete již vypuštěného oxidu uhličitého, rychleji srovnáte hladinu kyslíku a CO2 v těle.
Užitečné tipy:
- Posaďte se nebo zaujměte polohu, ve které se cítíte pohodlně a bezpečně. Nesnažte se silnou hyperventilaci „rozchodit“.
- Pokud řídíte, co nejdříve zastavte. Samozřejmě s ohledem na další účastníky provozu.
- Zkuste si najít klidné místo. Stačí i židle v rohu kanceláře. Nemusíte okamžitě běžet na samotku do wc kabinky. Když ale máte kolem sebe zástup lidí, kteří netuší, co se děje, mohou vás svým chováním nebo otázkami rozrušit. A to je to poslední, po čem toužíte.
- Pokud se nacházíte v přítomnosti někoho, kdo projevuje příznaky hyperventilace, pokuste se dotyčného klidným a vlídným hlasem uklidnit a především jej přesvědčit k pomalému a kontrolovanému dýchání. Obrňte se trpělivostí. Je možné, že nebude hned spolupracovat.
- Sportujte, tančete, malujte. Věnujte se tomu, co vás baví a po čem se cítíte dobře. Má cenu zmiňovat, že tím odbouráváte stres?
Nyní již víte, že hyperventilace dokáže velmi znepříjemnit život. Na poprvé i slušně vyděsit, ale zvládnete ji i bez doprovodu sirény. V případě opakovaných příhod se však neváhejte obrátit na lékaře. Ten vám může předepsat léky a především vyšetřit, co je přesnou příčinou záchvatů.
Jak jsem se zbavila panických záchvatů já? Ano, brala jsem léky. Než jsem se naučila během nich správně dýchat. Hluboký výdech i nádech mi pomáhá v rozličných stresových situacích. A když mám možnost, pořádně od plic si zanadávám.
Přečtěte si také článek o porodu do vody nebo o tom, jak být pozitivní optimista.
Co říkáte na tento článek?
