Houbaření je bezesporu český fenomén. Řadí se mezi nejoblíbenější rekreační aktivity. Ačkoliv bychom mohli říct, že houbaření je bezpečnou zábavou, opak je pravdou. Největší nástrahou v lese není jen divoká zvěř, ale také jedovaté houby. Díky neznalosti nebo zbytečnému risku, každoročně končí lidé v nemocnici s otravou. Zbytečným hazardem riskují své zdraví a někdy i život. Existuje několik druhů jedlých hub, které se dají lehce zaměnit právě za houby jedovaté.
Zásady houbaření
I houbaření má svá pravidla. Zahrnují nejen vybavení správného houbaře, chování v lese, ale také znalosti hub.
Zásady houbaření pro ochranu zdraví:
- Sbíráme jen takové houby, které známe a stoprocentně poznáme.
- Nejste si jisti o jakou houbu se jedná? Chcete se poradit se zkušenějším houbařem? V tom případě se doporučuje houbu v košíku oddělit od jedlých hub.
- Houby při zpracování povaříme minimálně 20 minut. Některé jedlé houby jsou za sirova nejedlé a mohou způsobit nepříjemné zdravotní komplikace. Z tohoto důvodu se nedoporučuje ani houby v lese ochutnávat.
- Pozor na mladé plodnice! Houby určujeme vždy podlé více znaků. Právě mladé plodnice je nemusí všechny mít a druh se dá tak lehce zaměnit.
- V případě prvních známek nevolnosti vyhledejte lékařskou pomoc. Nezapomeňte s sebou vzít i vzorek snědených hub.
- Houby dobře skladujte. Nejlépe je spotřebujte do další houbařské sezony. Jakmile se vám houby po vůni nezdají, jsou žluklé, případně mají na sobě pavučinky, plíseň nebo jsou jinak napadeny, raději je vyhoďte.
Jedovaté houby
Jedovaté houby obsahují termostabilní toxiny a další jedovaté látky. Tyto toxiny jakýmkoliv tepelným zpracováním nezničíte. Jedovaté houby jsou zkrátka jedovaté. Pokud sbíráte jen hřiby, stačí vám si nastudovat jedovaté hřiby. V případě, že rádi sbíráte jiné druhy hub, doporučuje se nastudovat i blízké jedovaté alternativy.
U jedovatých hub si bohužel nevystačíte s vědomím, že jedovaté houby jsou pestře zbarvené nebo že nechutnají slimákům a lesní zvěři. Ve skutečnosti ani jedno „moudro“ není pravda. Existuje několik druhů jedovatých hub, které nejsou vůbec barvou výrazné, a na víc si na nich bude pochutnávat nějaký ten slimák.
Jedovaté hřiby
Jedovaté hřiby jsou nádherné, pestře zbarvené houby. Některé druhy se dají lehce zaměnit třeba s hřibem kovářem. Většina uvedených jedovatých hřibů jsou zároveň také vzácnými houbami. Nejčastěji se tak v lesích setkáte s hřibem satanem.
- Hřib satan
- Hřib Le Galové
- Hřib rudonachový
- Hřib Moserův
- Hřib medotrpký
Smrtelně jedovaté houby
V českých lesích najdeme jen pár smrtelně jedovatých hub. Ačkoliv jedovaté houby vám způsobí vážné zdravotní komplikace, většinou nejste v ohrožení života. To neplatí v případě konzumace smrtelně jedovatých hub. Toxiny obsažené v těchto houbách jsou silné a pracují v lidském organismu velmi rychle.
Nejjedovatější houby v českých lesích
- Pavučinec plyšový
- Muchomůrka bílá
- Muchomůrka tygrovaná
- Muchomůrka zelená
- Závojenka olovová
Jedovaté vs. jedlé houby
Existuje několik druhů jedovatých hub, které často nezkušení houbaři zamění za houby jedlé. Věděli jste, že ročně skončí v nemocni s otravou až 400 lidí? Pokud už se rozhodnete houbařit, vždy je dobré dobře znát jak jedlou houbu, tak i možné nejedlé nebo jedovaté alternativy.
Muchomůrka tygrovaná vs. muchomůrka růžovka (masák)
Hlavním znakem je odlišnost prstenu. Muchomůrka růžovka má prsten svisle rýhovaný, naopak muchomůrka tygrovaná hladký.
Hřib kříšť vs. hřib kovář
Obě houby jsou si podobné, ale již podle klobouku se dají odlišit. Kříšť má bělavě šedivý klobouk oproti tmavšímu hnědému klobouku hřibu kováře.
Muchomůrka zelená vs. pečárka polní (žampion)
Muchomůrka zelená má mnoho barevných forem. Žampion polní se nejlépe určí až u starší plodnice, kdy lupeny dostávají čokoládovou barvu.
Co říkáte na tento článek?
